přestup sem -> http://annemarie-photography.blogspot.cz/

když budeš chtít, ptej se -> http://ask.fm/AnnemarieR

Tužka 3/3

25. srpna 2011 v 17:47 | Anne-Adie |  Povídky
tak konečně mam pro vás poslední část povídky.. ;) nepřidala sem jí ráno, ptž sem nějak nestíhala...
přeju pěkné počtení
Anne-Adie



Tužka 3/3


VYPRAVĚČ
Tužka spadla na zem. Oba to slyšeli. Sehli se pro ni, on protože si s ní celou dobu pohrával a ona protože to byla její památka na maminku, jejich prsty se letmo dotkly. Oběma jimi proběhlo lehké mrazení, ale bylo to příjemné mrazení. Jak se pomalu zvedali, oba pořád držíc tužku, zvedali pomalu i hlavy a jejich pohledy se střetly a zasekli se...
"Proč.. proč máš mojí tužku?" vykoktala ona.
"Ta tužka je tvoje? Já jsem jí našel v učebně matiky. Nemohl jsem si pomoct a musel sem si ji vzít. Jenže jsem nevěděl komu patří a to jméno už nejde přečíst. Jak.. jak se jmenuješ? Jestli nevadí, že se ptám.." opáčil on.
"Ne, nevadí a jmenuji se Annie. Může se teďka já zeptat na to tvoje?" odpověděla mu Annie.
"Ale jistě, mé jméno je Alex." řekl s lehkým úsměvem na rtech.
"Alex? Neni to zkráceni od Alexander? Je to pekný jméno." řekla již také s úsměvem Annie.
"Jo, je to zrácenina, ale Alex se mi líbí víc. Proč ti tolik záleží na té tužce? Jestli nevadí že se ptám.." vyzvýdal dál.
"Je to památka po mé mamince. Nepříjemná vzpomínka, někdy ti jí řeknu, ale ne teď hned a nemusíš se omlouvát nevěděl si to." smutně se na něj trochu pousmála.
"Dobře a máš v neděli čas? Že by jsi mi mohla povědět ten příběh, jestli by ti to nevadilo." ptal se hned Alex, protože to pro něj byla vzácná chvíle, aby se s ním někdo bavil. Navíc ještě pěkná holka jako Annie.
"No na neděli ještě nic naplánovanýho nemam." odpověděla po krátkém zamyšlení.
"Sejdeme se v neděli ve tři hodiny úplně v zadní části parku tam na lavičce. Promiň, neutíkám od tebe, ale už musím běžet. Doufám že se uvidíme v neděli." dořekl, sebral si tašku ze země a utíhal k východu.
"Dobře, v neděli." křikla ještě za ním Annie, ale už byl fuč a ona vůbec nevěděla jestli její odpověď vůbec slyšel.

V neděli se sešli a Annie Alexovi řekla svůj příběh, nebo aspoň všechno to co si z něco pamatovala a Alex na oplátku jí řekl něco o sobě. Potom jí ve své náruči utěšoval, když jí přemohly ty smutné vzpomínky.
Od té doby se scházeli pravidělně každou neděli ve tři hodiny v zadní části parku na lavičce a povídali si.

Stali se z nich nerozluční přátelé, na život a na smrt, kteří si říkají naprosto všechno... A kdoví, třeba z nich časem bude něco víc než jenom nerozluční přátelé...


THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se můj blog vám ostatním?

Ano
Ne
Trochu

Komentáře

1 *Adie* *Adie* | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 17:58 | Reagovat

no konečně!. :) pěkný.. :)

2 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 25. srpna 2011 v 18:03 | Reagovat

díky... hele můžeš bejt ráda že to tu vůbec je.. :D

3 *Adie* *Adie* | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 21:00 | Reagovat

:P :D ale jak dlouho to trvalo!! :D my narostl knírek.. :D plnovoust to přeci jen nestihl.. :( :D

4 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 25. srpna 2011 v 21:41 | Reagovat

:D

5 Karr Karr | Web | 11. dubna 2012 v 13:14 | Reagovat

Dooobý ženo, to by mě nikdy nenapadlo, nebo by mi to přišlo moc obyčejný, nebo já nevim :D ale ty to máš sakra pěkné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama