přestup sem -> http://annemarie-photography.blogspot.cz/

když budeš chtít, ptej se -> http://ask.fm/AnnemarieR

Tanečnice

12. srpna 2011 v 21:16 | Anne-Adie |  Povídky
jen to jen taková krátká vymyšlená povídka... kteoru sem napsala už asi před rokem.... a nevím jestli je dobrá... kdyžtak budte schovívaví... je to muj první výtvor... :)

Tanečnice
Ahoj jmenuji se Antoniette Lillian Walker je mi 19 let a povím vám svůj příběh.
Už do té doby co jsem byla ještě malé dítě jsem milovala tanec a miluju ho dodnes, jenže dnes už nemohu tančit, a to jenom kvůli jednomu nevydařenému pádu, který mě potkal…
Tančit jsem začala asi když mi bylo 5 let a čím jsem byla starší tím víc jsem se zlepšovala až jsem to dotáhla na něco jako post primabaleríny. Víte já netancuju úplně klasický balet, ale něco jako balet smíchaný s kapkou moderního tance.
Stalo se to zrovna na závěrečném vystoupení tohohle pololetí, kde jsme tančily lechce pozměněnou verzi Labutího jezera. Pilně jsme trénovali už od začátku školního roku abychom to vystoupení měli perfektní a nic nás nemohlo překvapit… Jenže co se nestalo, přece jenom nás něco překvapilo. Můj pád.
Bylo to týden před vystoupením a přípravy kostýmu a všeho okolo vrcholily a můj taneční partner přišel na trénink s obvázanou rukou. A to na něj hned učitelka Mrs. Fiennes zpustila něco jako "Co jsi to zase vyváděl Thomasi? To jsi si musel něco udělat zrovna týden před vystoupením?!" lehce křičela vytočená učitelka. "Ale pani učitelko to nic není. Jenom mi to trochu podjelo na ledě. Ale doktor říkal, že do vystoupení to bude v pořádku." Odpověděl Tom s provinilým úsměvem. "Snad" zamumlala si učitelka pod vousy. Jen co Tom přisel ke mně se mi omluvit že dnes se mnou nebude moct trénovat jsem na něj taky zpustila: "Doufám že budeš na to vystoupení v pořádku." "Jenom to trochu bolí, ale jinak je to jenom lehce naražený. Takže podle doktora když budu nosit ten stahovací obvaz celý týden tak na to vystoupení už by to mohlo být v pořádku." Odpověděl a taky se na mě usmál.
Celý týden utekl nějak rychle a už tu byla sobota-den před vystoupením. Šla jsem brzo spát abych tam někde v divadle nakonec neusnula nedostatkem spánku.
V neděli ráno jsem se nasnídala, oblékla a hned vyrazila do divadla, protože že jsme tam měli sraz už v 9 ráno. Kvůli generálce a posledním úpravám.
Před divadlo jsem dorazila za 5 minut 9 a skoro všichni už tam taky byli. Hned po mě dorazil Tom. Přišel he mě pozdravili jsme se a mě to nedalo a musela
jsem se ho zeptat na tu jeho ruku. "Tak co ta tvoje ruka už je v pohodě?" "Jo jo už jsem to dobrý. Vždyť jsem ti přece říkal, že na vystoupení už bude v pořádku." Odpověděl jako vždy s úsměvem.
"Tak jo lidi jde se dovnitř." Zavolala na nás naše učitelka.
"Dívky budou mít šatnu na levé a chlapci na pravé straně od podia. A teď se jděte převlíct do kostýmů dáme si generálku. A Za 20 minut ať jste taky na podiu všichni." Řekla nám a pak šla za ředitelem divadla ještě něco probrat.
Za 20 minut jsme všichni čekali podle pokynů na podiu.
"Tak jo všichni na svoje místa a sjedeme si to celé v kuse." Řekla nám učitelka a už se jelo. Nakonec se z hodinu a půl dlouhého představení stala asi 3 hodinová úmorná dřina, protože učitelce se pořád nezdáli nějaké drobné detaily. I když chápu ji chce aby to vystoupení bylo co nejlepší a bez chybiček i těch drobných, kterých si jen tak nikdo nevšimne.
"Děkuji vám za snahu a teď máte pauzu a jděte se najíst a tak v půl druhý bychom si sjeli ještě nějaké pasáže kde jsem viděla ještě nějaké malinkaté chybičky." Zavolala na nás a odcházela si ještě něco dovyřídit.
"Konečně jsem se taky dočkala pauzy." Řekla jsem si sama pro sebe. Když jsem odcházela z podia všimla jsem si Toma který se netvářil zrovna 2x pěkně. "Co je?" zeptala jsem se ho potichu. Ten jen ukázal ať jdu zaním že mi to řekne někde kde nejsou žádní lidi v okolí aby to náhodou neslyšeli. Když jsme došli do nějaké opuštěné místnosti spustil: "To tak ruka, zase mě začala trochu bolet." "A neměl by jsi to říct Mrs. Fiennes?" optala jsem se ho.
"Ne, ne to je v pořádku já to vystoupení zvládnu. Není to tak hrozný a navíc za chvíli to určitě přestane." Řekl a usmál se jeho typickým úsměvem. "No tak dobře, lae kdyby tě to zase bolelo musíš mi to říct. Ty můj hrdino." Odpověděla jsem mu na to a dala mu malou pusu na tvář a pak jsem šla do šatny se taky najíst.
Odpolední zkouška už nebyla tak hrozná. Mrs. Fiennes už nás upozornila jenom na takové malé chybičky jako bylo správně propnuté a zakřivené prsty u rukou a podobně.
Těsně před vystoupením jsem zase začala pociťovat už známý pocit lehké nervozity, ale když člověk začne tančit tak na nervozitu zapomene a věnuje se naplno jenom tomu tanci.
Když už jsme byli v zákulisí připraveni, že vedeme za zataženou oponu, mezitím co na před oponou Mrs. Fiennes říká úvodní řeč. Jsem se Toma musela zeptat na tu ruku. "Tak co ještě bolí?" "Ne už je to dobrý." "Tak aspoň že tak." Oddychla jsem si.
Celé vystoupení bylo dobré i učitelka se usmívala, ale těsně před koncem jsem dostala takový divný pocit, že se stane něco špatného. A můj pocit byl nakonec oprávněný, při poslední zvedačce, když mě Tom zvedl až úplně nad hlavu jsem ho lehce slyšela šeptnout. "Promiň ruka." A už jsem padala k zemi ani jsem nestačila vykřiknout a už jsem ležela na zemi a Tom se zhroutil vedle mě držíc se za tu bolavou ruku. Lehce jsem pootočila hlavu abych na něj viděla a to co jsem viděla byl strach v jeho očích. Strach o mě jestli jsem v pořádku. Skoro jsem díky tomu ani nevnímala tu šíleně nesnesitelnou bodanou bolest v noze. "Dobrý?" zeptal se mě. "Noha. Hrozně to bolí řekla jsem mu mezi slzami. "Moc se omlouvám." "To nevadí." Řekla jsem mu a poslední co jsem vnímala bylo že se kolem nás seběhli všichni tanečníci, učitelka i nějaký pán asi zdravotník a pak jsem pomalu ztratila vědomí.
Nevím jakou dobu jsem byla mimo, ale když jsem se probudila ležela jsem na posteli v nemocničním pokoji a pravou nohu jsem měla v sádře.
Chvíli potom co jsem se probudila přišel ke mně do pokoje nějaký doktor, byl mi nějaký povědomý. Asi ten kterého jsem viděla na vystoupení. "Ale naše šípková řůženka už se nám probudila." Řekl s úsměvem. Taky jsem se na něj usmála a zeptala se ho. "Jak dlouho jsem byla mimo?" "No asi jenom 3 dny." Odpověděl mile. "A co se mi vlastně stalo s nohou, pamatuji si totiž jenom jak jsem spadla a Toma jak se mi omlouval a pak šílenou bodavou bolest v noze." "No máš na 2x zlomenou lýtkovou kost." "A myslíte že budu ještě někdy moc tancovat?" "Tak to nevím, ale když budeš chodit na rehabilitace tak možná časem, ale spíš už asi ne." Odpověděl mi smutně. "Dobře. Můžu být teďkon chvíli sama?" "Ale jistě zastavím se za tebou zase ráno." Odpověděl mi a odešel.
Tak to vidíte teďka taky ležím v tom sterilním pokoji a vyprávím vám svůj dojemný příběh, samozřejmě že jsem mi chtělo brečet když jsem se dozvěděla, že už asi nikdy nebudu moct tancovat, ale musela jsem se s tím nějak vyrovnat. K Večeru se za mnou zastavil ještě Tom a hrozně moc se mi omlouval se mi a vyčítal si že mě upustil a, že o té ruce neřekl Mrs. Fiennes a tancoval sní to vystoupení. Ale nakonec se mi povedlo ho donutim k tomu aby si to nevyčítal, že budu v pořádku.
A když odcházel dal mi pusu na čelo a zavíral dveře se slovy "brzy se mi uzdrav, abych měl s kým tancovat."
To víte to že nebudu moct ani už nikdy tancovat jsem mu říct nemohla ještě by si vyčítal že mě zmrzačil a bůh ví co ještě…
Ale život jde dál a já snad ještě někdy takcovat budu i když určitě ne na úrovni primabaleríny jako tomu bylo teď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sharya sharya | Web | 12. srpna 2011 v 21:32 | Reagovat

na to že je to první povídka tak se mi to libí. Je to sice trochu smutné, ale i takový je život..opravdu se mi to líbilo :-)

2 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 12. srpna 2011 v 21:38 | Reagovat

díky... no původně to bylo do nějaký soutěže, ale napsala sem to takhle a moc to nevyhovovalo zadání, tk je aspoň tady... :)

3 Adie Adie | E-mail | 12. srpna 2011 v 21:52 | Reagovat

Bylo to hezký.. ale vlastně tu smutnou pointu to mělo až na konci.. příště to víc do romantickýho dění.. :) nějak to dáš.. slzy aby tekly hned na začátku nebo uprostřed a na konci to do finishovat.. :) jinak pěkný.. chválim.. :) (a přístě jiný pozadí, nebo písmo.. blí z toho oči) :D

4 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 12. srpna 2011 v 21:54 | Reagovat

ok pokusim se... a ten dess se mi líbí udělala mi ho Fabi... pro mě... :D

5 Fabi tvoje SB ♥♥ Fabi tvoje SB ♥♥ | Web | 13. srpna 2011 v 9:27 | Reagovat

Je to hezký, jen teď v kvartě dávej pozor na uvozovací věty a pak čárky ve větách. děj je dobrý, až moc mi to připomnělo můj příběh. Taky už nemůžu baletit, ale to víš, jenže s tím rozdílem, že ten, kdo mi to zavinil, si s tím hlavu nedělal.

6 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 13. srpna 2011 v 9:43 | Reagovat

dík... a jo až ted mi došlo že to má spojitost s tebou... ale já to napsala v tý době když si ještě mohla... :)
PS: čeština bude moje smrt.. :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama